Shaman.cz | Báseň Nahá

↓ přeskočit obsah ↓ k vyhledávání

Aktualizováno 4. listopadu 2005, 13.51 hod.

Příjemná, mírně eroticky laděná báseň Azíze Džbándásního patřící do sbírky Nebe a chůdy.

Azíz Džbándásní: Nahá

Leží tu nahá,
a chlad na ni sahá.
Zprvu jen nesměle,
líbá ji něžně po těle,
a dotykem, jenž chladí,
jí horká záda hladí.

A pak, když vidí,
že dívka sní,
on přitulí se blíže k ní,
a více se už nestydí.

Spící dívce nevadí,
když stehna jí něžně pohladí,
když prsa jí sevře do dlaní,
když nad ní se lehce nakloní,
a šeptá, že chce být jenom s ní.

Dívka ze sna vzdychá tiše,
když líbá jí níž a níž na břiše.
A když nazpaměť zná každé zákoutí,
pak najednou se zarmoutí,
že je jenom závan, který studí,
a který spáče v noci budí.

Na kraji postele tiše sedí,
na spící dívku smutně hledí,
jak leží tu nahá,
a je mu tak drahá,
jak zimou se celá chvěje,
a on ji svým tělem nezahřeje.

A v jeho očích střípek ledu –
– já vysvětlit to nedovedu –
– roztál a po tváři mu slza stéká,
ze sněhu a z ledu ho vysvléká,
a proto není dívce zima,
když lehne si do jejího klína.

Pak ráno, když do zimy znovu se odívá,
dívka spí a sladce se usmívá,
políbí ji na hebkou kůži,
a na sklo okna vykouzlí pro ni růži.

Související

Líbila se vám báseň? Najděte si další v kapitole Podivné básně.

↑ na začátek stránky

Autor:  Shaman - Kniha návštěv - Podpořte
Server:  Mapa - Návod - Webdesign -

↑ na začátek stránky



Obsah této stránky je přístupný na většině zobrazovacích zařízení. Jen některá však dokáží zobrazit stránku s pokročilým formátováním (CSS). Pokud čtete tuto zprávu, váš prohlížeč mezi ně nepatří (doporučuji upgrade) nebo používáte některé z alternativních zařízení. Pak možná přivítáte systém klávesových zkratek.