Shaman.cz | Ruce vzhůru, boys III. (J. R. Pick)
↓ přeskočit obsah ↓ k vyhledáváníAktualizováno 7. března 2021, 13.06 hod.
Někdy si zbytečně komplikujeme život. Nikdy jsem nechápal, proč musí být v bance tolik přepážek.
Nakonec by přece stačily dvě.
Jedna pro příjem.
Druhá pro výdej.
Ostatně co se mne týká, stačila by mi úplně jedna přepážka.
Střílel jsem je na potkání.
Za každého zastřeleného jsem si vyryl vroubek do pažby svého medvědobijce.
A v tom byl právě rozdíl mezi mnou a některými westmany, jako byl Kid Newman.
Kid Newman zastřelil jen Indiána, který měl u něho vroubek.
Kdežto já rudokožce nejprve zastřelil.
A teprve potom měl u mne vroubek.
Nikdy jsem nestřílel na žádného
„rudocha“,
„černocha“,
„mulata“,
„mestice“,
atd.
Vždycky to byl pro mne v prvé řadě člověk, jako jsem já.
Náčelník Komančů Orlí péro měl tak špatné zuby, že se nemohl prokousat ani Chaloupkou strýčka Toma paní
Beecher-Stoneové.
Teddyho zajala parta Jesse Blakea mladšího.
Žádali za něho výkupné.
Pušku, koně a třicet pět dolarů.
Nedal jsem jim pochopitelně nic.
Ale potěšilo mě to.
Přece jen, říkal jsem si, má ten lidský život ještě nějakou cenu.
Beru, vzhledem k jistým zažívacím potížím, denně živočišné uhlí.
Trochu se stydím.
Ve století páry a elektřiny funguji na uhlí.
Musel v životě překonat mnoho překážek.
Někdy byly zatraceně krkolomné.
Ale on je překonával.
Někdy nebyly na první pohled patrné.
Ale on je překonával.
Někdy byly naprosto nepřekonatelné.
Ale on je překonával.
Neboť věděl, že to tak musí být.
Už proto, že byl široko daleko nejlepší závodní kůň.
Související
Líbila se vám báseň? Najděte si další v kapitole Podivné básně.
↑ na začátek stránky