Shaman.cz | Euroamerické názvosloví nožů

↓ přeskočit obsah ↓ k vyhledávání

Aktualizováno 4. listopadu 2005, 13.53 hod.

Pro jednotlivé části nože se v euroamerickém kulturním okruhu ustálilo standardní názvosloví. Dle mého názoru patří znalost těchto termínů k základním dovednostem skutečného zálesáka.

Názvosloví otevřeného nože

Základem otevřeného nože je čepel, která má na jedné straně tupý hřbet, případně s opěrkou palce, na druhé straně ostří (břit). Na hřbetě může být pilovité ostří. Na opačné straně se čepel zužuje a vytváří špici s lučíkem, což umožňuje dlabání a vyrývání. U kořene čepele se nachází odskok bez ostří.

Držadlo nože je jilec (někdy také jílec). Hned za kořenem čepele bývá záštita (zábrana), která chrání ukazovák, aby nesjel na ostří nebo nebyl jinak zraněn. Za záštitou jilec pokračuje hlavním korpusem – rukojetí. Ta je svírána dlaní a má v ní dobře sedět. Na konci jilce někdy bývá kovová hlavice či opěrka.

Názvosloví nože s fixním ostřím1. čepel
2. jilec (jílec)
3. ostří (břit)
4. lučík
5. pilovité ostří
6. rukojeť
7. nýty
8. plná střenka
9. úzká střenka
10. řap (trn)
11. otvor pro lanko
12. opěrka

Na obrázku není zakreslena záštita (zábrana) ani hlavice (resp. matice).

Existují tři základní způsoby připojení čepele k jilci. Nejjednodušší je čepel prostě přivařit. Takový nůž nemá potřebnou odolnost při páčení, je to ovšem způsob levný na výrobu. Lepší je nůž vyrobený z jediného kusu oceli. Zde pak čepel pod rukojetí přechází v střenku (často se nesprávně pojmem střenka označuje celá rukojeť nože).

Nejkvalitnější nože mají střenku plnou – nezužuje se. Často používaný je druhý způsob – střenka se zužuje v řap (trn), na který je navlečena záštita, rukojeť a který je zakončen našroubovanou maticí, případně kulovou těžší hlavicí (která může být použita k zatloukání).

Některé moderní nože mívají také pilovité ostří. To nemá sloužit jako náhrada za pilku (strom s ním rozhodně nepokácíte), dá se však použít na různé zářezy a velice se hodí při řezání tlustších provazů a lan.

Názvosloví zavíracího nože

Pojistka v podobě otočné objímky na noži Opinel U zavíracích nožů je to trochu jednodušší. Sklápěcí čepel je k rukojeti připojena čepem (nýtem či šroubem), v zavřené či otevřené poloze ji drží západka zajištěná pérem. Má-li zavírací nůž další želízka (otvíráky, pilka, vývrtka…), každé želízko má západku vlastní (nikoliv však nutně péro). To je důvodem, proč by se neměla otvírat všechna želízka nože naráz – dochází tak k nadměrnému namáhání jednotlivých pér.

Promyšlenější zavírací nože mívají pojistku (zámek), která brání samovolnému zavření nože (jež hrozí zejména při hrubší práci s nožem). Způsobů uzamčení čepele je více, nejčastějšími jsou:

  • hřbetní pojistka, pravděpodobně nejstarší typ pojistky
  • otočná objímka – kroužek na rukojeti, který dovolí zavření jen v určité pozici, proslavila ji zejména firma Opinel)
  • posuvná pojistka v rukojeti (u velkých modelů používá např. Victorinox)
  • zadní pojistka u nožů typu motýlek (brání oddělení obou částí rukojeti)

Speciální typy pojistek pak mají nože vystřelovací.

Související

Zaujal vás článek? Najděte si další v kapitole Vybavení a výstroj.

↑ na začátek stránky

Autor:  Shaman - Kniha návštěv - Podpořte
Server:  Mapa - Návod - Webdesign -

↑ na začátek stránky



Obsah této stránky je přístupný na většině zobrazovacích zařízení. Jen některá však dokáží zobrazit stránku s pokročilým formátováním (CSS). Pokud čtete tuto zprávu, váš prohlížeč mezi ně nepatří (doporučuji upgrade) nebo používáte některé z alternativních zařízení. Pak možná přivítáte systém klávesových zkratek.